Pepovo kolejiště

Jsem pravověrný N-kař, mám rád velká kolejiště s reálnou krajinou. Většina domácích kolejišť je bohužel limitována prostorem, financemi nebo obojím. Kamarád Josef Kalaš před 20 lety také začal s kolejištěm na hraní. Bylo klasické velikosti cca 2x1,4 s dřevěným rámem a kolejivem Piko. Jak Pepa koníčku propadal, rozhodl se nejprve vyměnit nespolehlivé kolejivo Piko s plechovým U-profilem za modernější. Tím začala stavba největšího kolejiště N, které znám. Proto o něm přináším tuto reportáž. Pokud někdo znáte větší kolejiště v měřítku 1:160, budu rád za doporučení.

 

V těchto místech bylo prapůvodní kolejiště.

 

Základní výhodou Pepova kolejiště je vyhrazená místnost 5x4m jen pro něj. Za uplynulé roky Pepa formou postupného rozšiřování udělal kolejiště, které obíhá celou místnost. Dokonce ani funkce panoramatické fotky na mobilu nestačila pro zabrání celého kolejiště.

Dlouho bylo kolejiště celé v analogu, ale i Pepa nakonec podlehl digitalizaci. Když si vyzkoušel centrálu Digikeijs DR5000 s ovladačem Daisy II, rozhodl se digitalizovat všechny vlaky. 

 

Dnes jsou vlaky na kolejišti řízeny centrálou DR5000. Návěstidla a přestavníky jsou i nadále analogově řízené. Některé přestavníky jsou původní elektromagnetické další jsou již motorické (MP1 od MTB).

 

Centrální částí kolejiště je rozsáhlé hlavní nádraží s 11 kolejemi. Je unikátní tvarem písmene S i délkou kolejí. Nádražní budova je opravdu velká. Koleje jsou plné vlaků, které lze zahlédnout na českých tratích.

 

Netradiční a pěkný motiv je silniční most křížící stanici šikmo.

 

V nádraží nechybí elektricky ovládaná točna, depo....

 

...nebo kontejnerový terminál. 

 

Velmi pěkným nápadem je transformátorová stanice, pod kterou jsou motorické přestavníky MP1 od firmy MTB.

 

Z velkého nádraží se rozbíhají jak dvojkolejné tratě, tak jedna jednokolejná. Výhodou kolejiště je, že stoupání tratí je malé, protože je na delších úsecích. Umožňuje tak provozovat i velmi dlouhé vlaky. Jeden z nich měl dokonce 30 WAPek. Sergej v přípřeži je jen maketa bez motoru.

 

Průjezd jednokolejky zabere modelovou rychlostí více než 5 minut. Je vidět, že Pepa má rád jízdu vlaku volnou krajinou. Tak dlouhé mezistaniční úseky nemáme často ani na modulových setkáních. Takto dlouhé mezilehlé tratě jsem na jiném kolejišti dosud neviděl. Ani tak dlouhé vlaky moc neprovozujeme.

 

První nejstarší trať se točí po původním rámu starého kolejiště, ale byla postupně také rozšířena. V malých rádiusech se vlak vlní a nastoupává do malého dvojkolejného nádraží a opět klesá přes tunely.

 

Po překonání řeky pokračuje trať nad kontejnerovým terminálem a mizí pod malou sjezdovkou, kde je dokonce na zimu i rolba.

 

V rohu místnosti je úsek s motivem malé sjezdovky. Nechybí ani rolba :-).

 

 

Množství stromů zajišťuje velkou věrnost reálné krajině. Tapeta citlivě navazuje na krajinu na modelu.

 

Po dlouhém úseku podél zdi překonává krásné údolí přes mosty. 

 

Za nimi se trať otáčí a pokračuje přes stejné údolí zpět. Mosty nad sebou vypadají moc pěkně.

 

 

Pod smyčkou je skryté nádraží a části krajiny lze zvednout.

 

 

Přes stejné údolí totiž vede i dvojkolejná trať. V oblouku trati je malé skryté nádraží. Jednokolejka se vrací u sjezdovky smyčkou podobnou telgártské slučce. Dlouhý vlak dokonce může křižovat sám sebe. Podobně jako třeba na Bernina Expressu. Celou sjezdovku lze sundat, protože je nutný přístup pro čištění nebo havarie.

 

Po stejné stěně místnosti vede i dvojkolejná trať. Nepůsobí to jako vlakodrom, ale díky šikovně vymyšleným převýšením nebo stromům nepůsobí tratě u sebe rušivě. Pepa s krajinou pracuje velmi citlivě.

 

Z hlavního nádraží na opačnou stranu pokračuje dvojkolejná trať po druhé zdi. Jedná se o falešnou dvojkolejku, protože je to vlastně okruh. Trať vede podél řeky.

 

 

Na řece jsou krásné detaily jako třeba jez.

 

U jezu je i pila. Inspirace krajinou okolo Sázavy se nedá zapřít. Řeka ještě není dokončena.

V roku místnosti překonává trať znovu řeku po pěkném mostě, a mizí v tunelu. Ten je celkem dlouhý a vlak vjíždí do obloukového nádraží se čtyřmi kolejemi. Nádražní budova je Kácov.

U stanice jsou krásné detaily jako třeba tenisový kurt nebo silo. V nádraží stály dva vlaky v Najbrt barvách, kdy jedním z nich byl RailJet.

 

 

 Tady je ještě jednou pro mne nejkrásnější místo kolejiště, tentokrát i s porojíždějícím vlakem.

 

Na minulých fotkách nevynikl monumentální most, který vede podél zdi. Před ním je otvor, kde lze v případě potřeby vylézt a nakolejit vlak nebo jinak zasáhnout. Za mostem bude ještě doplněná tapeta s krajinou.

 

Doposud je na kolejišti jen jedeno malé skryté nádraží pod smyčkou. Pepa má již ale připravené větší skryté nádraží, které bude pod pilou. Zvýší se tak už tak ohromná kapacita celého kolejiště.

 

 Závěrem bych rád poděkoval, že jsme měli možnost s Honzou a mým nejmladším synem Kubou vidět toto životní dílo. Tento projekt nepatří mezi většinu kolejišť, které nikdy nebyly dokončeny. Pepa má neuvěřitelnou cílevědomost, energii a schopnost posouvat kolejiště stále dál. Postupu ve stavbě pomohla i pandemie COVID. Je to důkazem, že lepší než blbá nálada je krásný koníček.