Setkání Zababov v Divišově

15.12.2019 14:48

Bylo mi potěšením, že jsem se zúčastnil setkání, které po delší době přineslo možnost v modelové velikosti 1:160 projet vlaky na dlouhém layoutu, což umožnilo provoz v D2. Je to především zásluhou Aleše Boubelíka, který v uplynulých letech postavil mnoho modulů.

Před lety postavil skryté nádraží Úvaly, které se ale ukázalo tak velké, že bylo pro majitele limitující. Jeho komplexnost a kapacita vyžaduje vysoce kvalifikovanou obsluhu. Výsledkem je, že Aleš musí být v Úvalech a nemůže se tak  aktivně věnovat posunu. Proto jsme rádi, že Úvaly po čase opět přivezl na setkání.

Mimo Úval přivezl Aleš několik novinek. Jednou z nich byla nová ministanice s pivovarem Varnsdorf. Myslím si, že volně navazuje na vlečkový areál Pavla Vošického Pivovar Lobeč. Je totiž malá, ale s množstvím nákladových míst. Pokud přijede strojvůdce s delším vlakem, je náročný úkol to odposunovat. Výhodou bylo, že byl Varnsdorf na vlastní trati, navíc obklopen vlečkou Zrno a Cihelnou.

Zrno je stará známá vlečka postavená Pavlem Vošickým, který ji přenechal Ríšovi Žahourkovi. Ten zatím udělal jediný viditelný zásah, a tím je odstranění sila, které Pavel udělal z ruličky toaletního papíru. To sice kdysi bylo nápadité řešení, ale dosažitelná kvalita krajiny a staveb se od té doby zvedla, a modul tak silo hyzdilo.

 

Cihelna je nový modul Michala Pavláta. Ten po letech otálení, kdy měl sestavené kostry dvou 40 cm modulů, přišel s námětem vlečky cihelny, která má rozvětvení dvou krátkých kolejí. Na druhém modulu bude v budoucnu výtopna na motivy Libochovic. I tento modul už Michal přivezl ukázat. Výtopna je již ve výstavbě.

Další novinkou, opět z Alešovy dílny, je Důl Bašta. Krátká vlečka, která umožňuje posun na třech krátkých kolejích. Poslední novinku Aleš nakonec nedal do layoutu, protože by měla nedostatečnou kapacitu. Je jí stanička Hranice.

 

Mile mne překvapilo, že za roky, co jsem se s Alešem na setkání neviděl, se mnoho jeho modulů dostalo z fáze překližky do finální a krásné krajiny. Jsou jimi například trenky Adélov, krátké moduly zářez, kamenný most .

Velmi originální novinkou je minimodul Dračí zub, který postavila dcera Renata Richarda Novotného. Jde o model krajiny pískovcových skal, tak častých v české krajině. Jen tak dál!

Karel Brejša přivezl svou vlečku Lesná, která byla poprvé letos na červencovém setkání v Roudnici, ale pro mnoho účastníků byla viděna poprvé. Karel po kritice krajiny v Roudnici zredukoval „hračkoidní“ barvy květeny a přidal přírodní kamínky. Zcela nový byl ovládací panel.

Vlastní layout byl založen na D2 trati Úvaly, Blatov, Šatov, Čachnov. Až se ty názvy dost pletly J. Všechny byly obsazeny obsluhou. Z Blatova vycházely dva souběhy tratí. Jeden do známého vlečkového areálu Řepy a druhý do již zmíněného Dolu Bašta.

Šatov staví Richard. Je na motivy skutečné stanice. Zatím je ovládána pouze přepínači, ale bude v budoucnu vybavena elektronikou MGP.

 

Ze Šatova byla obsluhována trať jak do popsaného Varnsdorfu, tak D3 trať do Dobrušky. Za Dobruškou byl další příslib mladé modelářské generace – koncová zastávka Otovice. 

Podle skutečné předlohy jí postavila dcera Aleše Boubelíka.

V průběhu setkání došlo ke slavnostnímu rozsvícení osvětlení.

Pro některé účastníky  setkání byla nová i stanice Čachnov. Tu Honza postavil již před setkáním v Roudnici. Stanice je osazena elektronikou MGP, kterou vymysleli švédští kolegové z Frema právě pro modulovku. Honza s ní simuluje reléové zabezpečovací zařízení jak jsme popsali zde. Díky tomu, že není třeba centrála, je stanice velmi rychle zprovozněna a naprosto spolehlivě funguje. Pár chyb v programování závislostí sice bylo, otestovat totiž doma bez provozu všechny provozní stavy téměř není možné, většinu chyb se ale podařilo odstranit na místě. Jednoduchost a snadnost obsluhy dokládá fakt, že stanici bez problému řídila Alešova dcera.

Za Čachnovem byla minivlečka Pivovar Lobeč – od Milana Ferdiána podruhé. On totiž před lety modul Pivovar Lobeč rozestavěl, ale následně prodal Pavlu Vošickému, který jej prodal Karlovi Gillichovi. Milan tak postavil modul zcela nový, který dbá především na modelovou věrnost budovám skutečného Pivovaru Lobeč. Ten sice vlečku nikdy neměl, ale modul vznikl krásný. No a navíc jej Milan přivezl vlakem přes celou republiku, což je obdivuhodné.

Z provozního hlediska jsme s Honzou poprvé zažili setkání, které bylo připravené s turnusy. Strojvedoucí si tak nebrali jednotlivé vlaky v sešitových listech, ale turnusy několika vlaků. Strojvedoucí tak nemusí stále čekat na další vlak, ale jezdí s menšími přestávkami vlastně stále. Pro budoucí setkání s malým počtem účastníků to pro mne bude jasná preference – mít turnusy.

Z pohledu vyrovnané zátěže na jednotlivé účastníky se ukázala forma turnusů jako vhodná. Starší kolegové si dokonce stěžovali, že se strašně naběhají. Turnus šel ale vždy předat nějakému záskoku. Navíc byly ještě vypravovány vlaky pro oživení provozu a to především v sobotu, kdy bylo nejvíce lidí na obsluhu.

Velkým a milým překvapení byla spolehlivost hnacích vozidel, ale i vozů. Téměř výhradně byly použity lokomotivy MTB, doplněné jedním novým Hektorem od Jirky Heráčka. Nebylo tak téměř nutné nahrazovat neprovozní vozidla. Občas zlobila jen spřáhla.

K prostoru lze jen ohromně poděkovat Richardovi Novotnému, který domluvil místní sokolovnu. Ta poskytla vhodně velký sál, který má navíc hned stavebně připojenu místní hospodu, kde nám uvařili skvělá jídla za super ceny. Porce byly ohromné! I ubytování bylo v docházkové vzdálenosti. I výzdoba restaurace byla více než stylová - industriální architektura a železnice!

Jedinou nejistotou je, kdo bude provozovatelem hospody do budoucna, protože stávající provozovatel zvažuje ukončení živnosti. Tak snad i další provozovatel bude nakloněn modelové železnici!

Tak ještě jednou děkuji realizačnímu týmu ve složení Aleš Boubelík, Richard Novotný, Martin Ročňák a Ríša Žahourek. Na dálku zdravíme Vláďu Hostonského, kterému bolest zad zabránila v účasti. Zapůjčil ale moduly i vozidla a tak jsme za něj stavbu a bourání obstarali.

Grafikon dělal za podpory Aleše poprvé Martin Ročňák. Grafikon byl velmi dobře nastavený a bavil nás. V budoucnu Martin ještě zváží více ad hoc vlaků pro příležitostné návštěvy. Zde je Martin zachycen, jak zkouší, zda lze v Řepích vše zvládnout.

Díky množství svýc modulů už je Aleš nucen pronajímat si na setkání dodávku, kterou zdatně zaplnil.

Tak zase někdy v Divišově!

Dan