Roudnice (snad) postcovidová 2022

01.08.2022 22:17

 

 

    V minulých článcích jsem přinesl reportáže ze setkání v dánském Borkopu 2022 zde a německém Hanau 2022 zde. Těch jsme se zúčastnili jen já a Honza resp. v Borkopu byl i Michal Pavlát s Alešem Boubelíkem. Po COVIDu byla i skupina modelářů okolo zababovské sekce N-Scale, včetně bývalých členů, natěšená na setkání v Čechách. O lokalitě bylo jasno, protože Karel Brejša je dosud školníkem ZŠ Karla Jeřábka v Roudnici nad Labem.

Je to tradiční N-kařská destinace již více než 9 let. V minulosti jsme dělali setkání ve velké nebo malé tělocvičně. V poslední době nám stačily šatny školy. Tak jako tomu bylo v roce 2018 poprvé v reportáži zde a v roce 2019 podruhé zde.

 

    Dlouhé chodby šaten limitují možnosti layoutu, ale ruku na srdce, dlouhé rovné úseky jsou reálné někdy i více než layout zkroucený do šneka. Bohužel druhým limitem je množství traťových modulů, a tím i mezistaničních úseků. Každý modulář totiž dříve nebo později zatouží po své stanici, a tak nezbývá čas, ani finance na traťové moduly. Vždy motivujeme nové členy stavět traťové moduly, ale pořád je to málo.

Rok 2022 byl v tomto potvrzením trendu. Nových traťových modulů bylo málo. COVID ale motivoval kolegy postavit si modulové stanice pro své domácí posunování.

 

    Byl jsem opět tvůrcem layoutu, což na jeho tvaru je znát, měl jsem ale více z čeho vybírat. Svou účast potvrdil jak Richard Novotný, nové stanice postavili Ríša Žahourek, tak Vláďa Hostonský.

Já jsem poprvé od převzetí od Honzy přivezl do šaten Sklené nad Oslavou, které už je přestavěné na MGP elektroniku. 

 

Opět jsem přivezl vlečkový areál sklárny Kamenice včetně rozbočení Kameničky. 

 

Tradiční je účast Honzy s Čachnovem a tunelem. Honza přivezl dva nové dvojkolejné moduly 40 cm.

 

 

Ríša Žahourek přivezl nejen Dobrušku, ale i zcela novou stanici Horní Sytová, a navíc skryté nádraží Skalka. 

 

Horní Sytová je na motivy skutečné stanice v Podkrkonoší. 

 

Skalka je technologický modul stavěný pro domácí moduliště. Na větší layout se velmi hodí, protože v minulosti jsme museli použít Kamenici jako nouzový skryťák. 

 

Ríša si dokonce kvůli rostoucímu počtu modulů koupil větší auto – osud každého moduláře…

 

Velkým překvapením byla stanice Ryšnov nad Nisou Vládi Hostonského. Stejně jako Ríša chtěl v COVIDu mít doma pěknou stanici. Opět jako u všech jeho modulů se jedná o do detailu promyšlený modul jak po krajinářském, tak nyní i provozním ohledu. V Ryšnově bude, podobně jako u Dobrušky, bohatá nákladní doprava.

Richard Novotný by mohl poskytnout modulů daleko více, ale nakonec jsem použil Řepy a traťové moduly JZD. Nevyužil jsem tedy Český Šternberk, Železnou oponu, Šatov a další. Je tu tak prostor pro zvětšení moduliště v budoucnu.

Nemohu zapomenout ani na moduly, které nakonec v layoutu nebyly, ale rostou. Těmi jsou cihelna a výtopna Michala Pavláta. Důvodem bylo, že jsou oba koncové a nezbyla na ně volná větev.

Setkání jsme naplánovali jako dva a půl dne. Šatny totiž až do 14h používají žáci.

Sešli jsme se sice dříve, ale nebylo kam spěchat. Postupně jsme tedy stěhovali moduly za pomoci členů modelářského kroužku místní ZŠ pod vedením Karla Brejši.

Layout rostl poměrně rychle. Bohužel se zdržel Vláďa Hostonský, a tak se stavba zadrhla. Díky MGP bylo Sklené i Čachnov ihned v provozu. U Skleného bohužel nešla jedna strana vjezdových návěstidel. Jednalo se o známý problém, který se mi z časových důvodů po Hanau nepodařilo odstranit.

Rozcházení stanic tentokrát přineslo několik neplánovaných závad. U Ryšnova se jednalo o porodní bolesti nové stanice. Zjistilo se, že problém byl v konektoru Cannon 25, kdy se jeden z pinů "zarazil" moc hluboko.

Stejná závada se stala i u Dobrušky jedna z výhybek tak nešla, což se Ríšovi podařilo odstranit brzy.

 

I já jsem bojoval u Kamenice se závadou, která vznikla při transportu. Došlo ke zkratu v ovládacím panelu. S drobnou radou Honzy jsem na to přišel také včas.

Na Starých Splavech zlobí přestavníky a zhlavík dlouhodobě, a tak se Karel rozhoupal k přestavbě na MGP. O ovládání točny ještě uvažuje.

Jediný Čachnov běžel jako hodinky.

 Layout vycházel opět ze skryté stanice Staré Splavy – vlakotvorné zásobárny.  Layout je zde: 

roudnice_2022_v2.pdf (196651)

Trať vedla přes čističku, zastávky Zbuzany a Karlík do Horní Sytové. Ta se ukázala slušně dlouhá i na vykřižování vlaků, tvůrce grafikonu Michal ji tak ale zatím nepoužil. Pouze nouzově se tam pár vlaků vykřižovalo..

 

Za Sytovou se trať stáčela přes odbočku Pravá nad Jizerou, kde byl napojen vlečkový areál Řepy. 

Za odbočkou pokračovala trať přes modul N24 do Čachnova. Za Čachnovem byl dlouhý rovný úsek, kde byla nově rozšířená Lesná, kterou Karel rozšířil o vojenskou vlečku. Přivezl krásnou hotovou krajinu a dokonce i modulátor zvuků farmy.

Ústřední stanicí trati, kde byl dirigující dispečer bylo Sklené. 

Čachnov byl vzdáleně ovládán právě ze Skleného. Grafikon pomáhal v orientaci dirigujícího dispečera.

Zbytek layoutu byl provozován jako trať D3.

Ze Skleného se rozbíhaly dvě tratě. Jedna vedla přes Honzův tunel směrem na Dobrušku a Ryšnov. Druhá vedla přes můj nový podlezací modul do Kameničky, Kamenice a končila ve skrytém nádraží Skalka. Podlézací modul je čistě technologický a nebude mít krajinu - na rozdíl od těch dánských.

 

Dobrušku už známe, je to úžasná stanice pro D3. Poprvé nám layout zasahoval i do souběžné chodby. Tam je potenciál pro ještě větší moduliště :-).

 

Tady je hrdý autor Ryšnova.

S velikostí letošního layoutu se ukázalo, že dva a půl dne je málo. Přeci jen se takto velký provozní celek staví déle. Příští rok by bylo dobré využít nějaký prodloužený víkend a mít alespoň 3,5 dne.

Přínos MGP na stavbě moduliště je ohromný, dnes již nemáme žádnou stanici s ovládáním z PC. To omezuje riziko problémů. Stanice Horní Sytová, Ryšnov i Skalka jsou ovládané jen přepínači. I ty ale umí zazlobit.

Celé setkání jsme uskutečnili podle zásad provozu FREMO a Zabababova ve IV. epoše, výhradně s vozidly ČSD. Telefonie byla ve všech potřebných stanicích. Na tratích do Ryšnova a Skalky podle předpisu D3 se ohlašovali strojvůdci. Vlaky ovládali pomocí FREDů.

Grafikon udělal Michal Pavlát a zvládl to skvěle. Lahůdkou byly ranní poštovní vlaky.

S rostoucím věkem účastníků je takové setkání náročné, ale i přes to nás vždy nabije energijí do další stavby. Okolo čtvrté v neděli jsme tak rádi, že je vše zbouráno a můžeme se těšit na příště!