Na skok ve Stöllnitz
Před COVIDem jsme byli na severu Něměcka ve Stöllnitz více zde
Bylo to sice malé, ale velmi příjemné setkání.
Setkání ve Stöllnitz 2025 bylo sice v kalendáři Fremo dlouho, ale tragické rodinné důvody u organizátora Christiana Reitera vnášely do konání nejistotu.
Když jsme v červnu zjistili, že se setkání koná, bylo již pozdě na přihlášení. S Honzou jsme se ale rozhodli, že i bez modulů se chceme podívat za kamarády z Německa a Dánska.
Vyrazili jsme tak na lehko jen s pár vagóny.
Cesta uběhla rychle - jeli jsme elektromobilem - stačilo jednou nabít na 25 min v Berlíně. Dorazili jsme v sobotu odpoledne.
Provoz tab byl již v plném proudu. Ostatní modeláři nás vřele přivítali a podivili se, že jsme vážili tak dlouhou cestu.
Velikost sálu definuje charakter setkání. Vesnický sál se sloupy má své kouzlo. Na setkání jsou někteří prátelé z Borkopu a další z Hanau.
I přesto jsme viděli jednu stanici poprvé.
První co nás zaujalo je při velikosti sálu délka mezistaničních úseků. Leckdy jsme v minulosti na větších setkáních měli mezi stanicemi méně trati.
Další postřeh je, že na rozdíl od Hanau, kde je stále hodně modulů a především stanic bez krajiny, ve Stöllnitz bylo vše hotové nebo v pokročilé fázi stavby.
Stanice Neuthal, kterou jsme neznali byla na konci jedné z větví layoutu. Je na motivy podkrušnohorské stanice Altenberg. Lyžaři tam jezdili do hor.
Další koncovou stanicí je Christianova Val sur Mer, která je naprosto dokonalá. Z káždého detailu dýchá francouzká kultura. Chris nechce riskovat poškození stanice, která ho stála stovky hodin. Proto jí nevozí na vzdálená setkání. Nebude proto k vidění v ČR.
Po layoutu jezdil motorák Omnibus kde je fíra ve stanovišti na střeše.
Zajímavostí provozu bylo, že některé vlaky byly tlačeny vagóny napřed i bez řídícího vozu.
Překvapil nás i počet podlézacích modulů, přeci jen nemládneme. Dokonce na jednom místě byly i dva vedle sebe :-).
Těsně před setkáním jsem koupil set vozů Raj od Minitrixu. Jsem rád, že jsem je mohl prohnat po layoutu.
Obrat vlaku v Neunthalu byla výzva, ale zvládli jsme to díky Dirkovi.
Jako perlička na závěr je, že to vypadalo, že v Schattenbachu nakládá Mali skutečné uhlí :-)
