Luckenwalde 2025 - Další modulová destinace
Na setkáních v Hanau, Stöllnitz i Borkop se potkáváme pravidelně s Jürgenem Lutgensem. Ten nás pozval na své setkání pořádané v Luckenwalde – městě nedaleko od Berlína. Rádi jsme toto pozvání přijali. Oproti Hanau nebo Borkopu se jedná o menší komorní setkání. Jen o něco větší tělocvična, než je sál ve Stöllnitz. Všimněte si krasne SPZ auta Jana, majitele Nordfaxe.
Setkání modelovalo provoz v devadesátých letech na rozhraní Západního a Východního Německa. Jednalo se o jednu trať, která měla vlastně jen jednu lokální trať.
Pro nás byla největší novinkou stanice Sonneberg. Jedná se o modul podle skutečné předlohy, který modeluje stanici v době jejího největšího rozmachu. Za totality byla stanice na hranicích obou částí Německa, a tak byla v tu dobu jedna z tratí do Východního Německa snesena. Dnes už je zase obnovena, a je opět odbočnou stanicí.
.jpeg)
Velkým počtem 15 modulů je to stanice kolejištěm srovnatelná už jen s Dülmenem.
Zajímavostí je, že pro potřeby majitele byla původně, kvůli limitující místnosti, stočena do oblouku. Následně majitel stanici „narovnal“. Takže dnes je absolutně věrná předloze. O stanici jsou samostatné stránky zde. Na ortomapě je vidět, že podoba je dokonalá. Takto velké stanice dokončené jsem viděl právě jen Dülmen a Sonneberg.
Často totiž velké projekty končí nedodělané.
Dalším tradičním účastníkem našich spřátelených setkání je Jan Pillemand Geersten, který má stanici Nordfaxe. Tu jsme již viděli na mnoha setkáních. Tvarem stanice v oblouku je „odsouzena“ být vždy v koutě.
I v Luckenwalde byla v rohu hned u vstupu. Jan si užíval velké vytížení, protože na Nordfaxe byla napojena přes triangl vlečka Haslingen, a také nová koksovna. Na obě vlečky jezdilo množství ucelených vlaků s koksem, uhlím, železnou rudou a taveninou. To opravdu prověřilo možnosti Nordfaxe. Výhodou stanice je, že má množství kusých kolejí pro řazení vlaků.
Provoz tratě byl mezi dvěma skrytými stanicemi Schattenbach a Katow Ost. Ten už známe také, zajímavostí je, že je Katow sestaven z kolejiva Kato vždy až na místě.
Popis layoutu začněme ve skryté stanici Schattenbach. Trať se stáčela „šnekem“ okolo skryťáku Schattenbach do přístavu Särgenau-Hafen. Ze stanice vede vlečka do Luport.
Po dlouhé dvojkolejce vedla trať do Skleného nad Oslavou. Stanice byla těsně u zdi, takže obsluha vlaků chodila za námi, co jsme stanici obsluhovali. Sklené v době setkání ještě nemělo hotovou návěstní soustavu na panelech, takže v ovládacích panelech byly jen díry pro LED. Také měly panely stará tlačítka bez LED podvětlení. Ve stanici jsme schválně nechali stát vlak s Rajkami, vypadá to krásně.
Za Skleným vedla dvěma oblouky trať do Rheinfort-Kapellen. To je vždy odbočná stanice. Tentokráte vedla odbočná jednokolejná trať přes Zeche Prosper do Neustadtu.
Hlavní trať pokračovala dvojkolejně do již zmíněné dánské stanice Nordfaxe. Jak již bylo zmíněno, i Nordfaxe má odbočku, na které byly železárny Haslingen za trianglem.
V koksovnách mě zaujal nápad s kontejnerovými kancelářemi.
Přepravníky v koksovně si Jan tiskne 3D tiskem.
V Hanau 2025 jsme poprvé viděli stanici Unterhausen. Tehdy byla jako přístavní město simulující nalodění na trajekt. Má nového majitele, který začal s prvními úpravami. Tentokrát byla jako průběžná stanice na hlavní trati. I ona je do oblouku, tak zajistila druhý roh.
Trať zde přecházela na jednokolejnou.
Jednokolejka pokračovala přes vlečku Fördertechnik delší rovinkou. Pak se obloukem stočila do Sonnebergu.
První, co za obloukem zaujalo byla výtažná kolej ve svahu fungující jako svážný pahrbek.
Kdysi jsem si myslel, že největší modulová stanice je Karlsruhe-Durlach, kterou jsme viděli na Fremu v Praze zde. Bohužel kvůli rodinné situaci majitele není dosud dostavěna a majitel na naše setkání, a asi ani jiná, nejezdí. Pak jí trumfla stanice Dülmen. Ta je krásně
U koncového nástupiště stála celou dobu M152 Jirky Heráčka.
Sonneberg ale strčí do kapsy obě. Rozsahem lze snad srovnat jen s železárnami Haslingen, to ale není stanice. Sonneberg je na 16 modulech. Má jak nákladní část s množstvím vleček a nákladových míst.
Pak má dvě skupiny nástupišť.
U skladišť opravují i lampy.
Tenisový kurz a vojenské cvičiště.
Krásně znázorněný je přepravníkový pás s uhlím.
Celá stanice je ovládána z notebooku pomocí Train Controlleru.
Ze Sonnebergu už trať vedla jen do skryté stanice Katow. Opět ale jako dvojkolejka.
Pěkná je dvojitá kolejová spojka Kato na začátku stanice.
V Katowě byly krásné kotlové vozy s patinou.
Celé setkání bylo v úžasném klidu a pohodě. Nikoliv pro organizátory – Jürgen mi sdílel zkušenosti z organizace pro naše setkání v Chýni. Dotáhnout všechny členy organizačního výboru k dodání potřebných podkladů je náročné.
Jídlo zajistil ochotný modelář většího měřítka. Jídlo bylo formou studeného bufetu a jednoho teplého jídla. Podávalo se ve vedlejší budově v jídelně.
Přes menší rozsah jsme si skvěle užili celé setkání a těšíme se na příště. Luckenwalde se střídá s jiným setkáním, takže není každý rok. Tak snad v roce 2027 zase bude.